Kejd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Kejda hospodářských zvířat (skotu, prasat, drůbeže) je tekuté statkové hnojivo, částečně zkvašená směs tuhých a tekutých výkalů hospodářských zvířat a zbytků krmiv s podílem technologické vody.

Množství a kvalita produkované kejdy závisí především na:

Průměrná denní a roční produkce kejdy dle druhů zvířat [kg /t/DJ] (KCHPD, 2004):

Druh hosp. zvířete Denní produkce [kg] Roční produkce [t]
Skot 50 18–22
Telata 65 24
Prasata 40–70 15–6
Drůbež 50–100 18–36

Složení kejdy je velmi rozdílné. Limitující pro obsah živin je přitom % sušiny, které závisí hlavně na podílu technologické vody. Od skotu se doporučuje používat ke hnojení kejdu o průměrném obsahu sušiny 7,5 % (v praxi se vyskytuje od 3 %), u prasat 7,2 % (v praxi i kolem 1 %) (Richter et al. 2002).

Základní vlastnosti kejdy (Macourek 2002, Růžek et al., Kára et al. 2002):

Druh kejdy Vlhkost [%] Org. látky [%suš.] N [%suš.] Poměr C:N
Kejda prasat 91–98 72–78 5,0–5,8 6–7 : 1
Kejda skotu 94–99 70–81 3,5–4,5 10 : 1
Kejda drůbeže 82–97 65–76 5,0–8,1 4–5 : 1

Průměrný obsah živin v kejdě v % čerstvé hmoty (Richter et al., 2002):

Druh kejdy Sušina Org. látky N P K Ca Mg
Skot 7,5 5,5 0,4 0,10 0,40 0,1 0,04
Prasata 7,2 6,0 0,6 0,13 0,27 0,2 0,05
Drůbež 15,0 10,5 1,0 0,30 0,40 1,0 0,10

Poměr C:N se pohybuje v rozmezí 4–8. Správně vyrobená a ošetřená kejda je velmi významným zdrojem organických látek, živin, bakterií a látek stimulující povahy (heteroauxiny), které při správné aplikaci zvyšují půdní úrodnost. V kejdě obsažené živiny představují značnou úsporu financí pro farmu, které by bylo nutno věnovat nákupu minerálních hnojiv.

Metody zpracování kejdy

Související články

Zpravodajství
díky, wikipedie! podporujeme stroke.cz podporujeme google.cz